Příběh věnců...

Občas se mě někdo zeptá: Kdy to všechno stíháš?....a právě tato otázka mě motivovala, abych Vám vytvořila malou reportáž toho, kdy a jak tvořím a to většinou s dětmi....Realizace těchto věnců je v rozmezí asi 14 dnů. Tvořím když je nálada, dovolí hotové povinnosti a děti mají chvilku, kdy si hrají nebo v tom lepším případě spíííí.

Nejdříve je potřeba látky nastříhat na patřičné proužky. Je to jediná věc, kterou dělám výhradně bez holek, kvůli bezpečnosti.

A jde se sešívat. Je to práce, která je rychle hotová  ale i tak to někdy Aluš nevydrží a asistuje mi.

Co dělat když máme budíček už v 5.hod.?...Dát mlíčko, uspat pohádkou a v tichosti plnit a plnit.

Pohoda u odpoledního kafíčka se musí trochu pracovně zúročit - smotat naplněné válečky a přišít k sobě. Je to jediná činností, kterou na věncích nerada dělám. Aluš má na práci jasný názor...

Než doběhneme pro Emču do školky, rychle sešiji připravené lístečky na kytičky.

Emča lítá kolem zahrady a hraje si. Alinky se umoudřila a dala si šlofíka. Já mám konečně čas tvořit kytičky, které pak přišiji na věnce. Společnost mi dělá naše Aduš, která si užívá, že mě má chvilku pro sebe...

Sice to dlouho trvalo, ale věnce jsou konečně na světě a já doufám, že novým majitelům dělají takovou radost, s jakou jsme je s holkama tvořily.

A závěrem potřebné informace..

Návod ke stažení najdete tady. 

Látky kupované v Aromis v Horká u Staré Paky.
Vychytávku na snadnější plnění válečků najdete zde.

V mým starších článcích můžete nalézt i další barevné kombinace...

Tak krásné tvoření...