pátek 30. prosince 2016

Čepicošák - neboli jak uložit čepici na věšák


Dlouho jsem přemýšlela, jaký systém pro ukládání čepiček zvolím. Chtěla jsem, aby to bylo přehledné a především na dosah dětí, které si mohou vybrat čepku dle nálady a svého vlastního vkusu. Ze začátku jsem volila košíky, do kterých jsem členila: šátky-šály, rukavice, čepice-klobouky. Košíky zůstaly, ale když měla Emilka dva roky a začala módu trochu řešit, přišel čas situaci vyřešit jinak.

Šikovný věšák z Ikei naší situaci ihned vyřešil. Jak rozměrově, tak i stylem se mi líbil na první pohled a já věděla, že přesně to hledám. Odkaz najdete tu.
Jelikož jsem v té době byla už těhotná a věděla, že čekáme další parádnici, koupily se rovnou dva, aby se holky do budoucna nehádaly. Dle věku jsme přizpůsobili velikost pro pověšení, aby měly trochu přehled, která má který. Koukněte, jak to dopadlo a třeba někoho, kdo řeší podobný problém trochu inspiruji.

Před zimou jsem Vám ještě stihla nafotit naší letní kolekci čepiček a dodala jsem i tu zimní. Emča si hned věšák oblíbila a jelikož Alinka ještě nemá potřebu parádění řešit, pečlivě vybírá čepky i za ní:)



Když si tam člověk pověsí čepičky vlastní tvorby, hned mě to trochu dojímá. Vzpomenu si na ten čas, kdy jsem je vyráběla a jak je nejdřív nosila Emilka, nyní Alinka. Do budoucna jistě dostanou krabici jim vhodnou, aby sloužily jako vzpomínka pro holky a hlavně nás.








Zimní kolekce.




Tyhle beranice jsem ulovila v hořickém bazaru (Retro-Husova ulice) minulý rok po Vánocích. Byly veliké slevy na zimní zboží a já ulovila za pár korun rovnou dvě. Takže maminky připravte se a po Novém roce vyrazte na lov a připravte se na příští sezonu. Vyplatí se to:).

úterý 27. prosince 2016

Vánoce 2016


Ráno se zaspalo, málem se zapomnělo na naši tradiční vánočku ke snídani, k obědu se připálily krutony, které provoněly celý byt a odpoledne se řešilo, jak časově naplánovat večeři, aby to oběma holkám vyhovovalo...Třešinkou na dortu byla Alinka, která příchod Ježíška vzala ve velkém stylu a přivítala ho velikým smradlavým bobečkem. Hned bylo u stromečku o zábavu navíc:)
Vánoce s malými dětmi jsou nevyzpytatelné, ale někdy stačí jedna věta a vše co se Vám za celý den nepovedlo, nebo jste si představovali jinak je náhle pryč.
"Maminko, tatínku, ten Ježíšek mě ale opravdu překvapil" byla reakce naši Emilky při rozbalení každého dárku.

Prostě si z ničeho nedělat hlavu, den si užít hlavně spolu.



Došli jsme si pro betlémské světlo.






Ježíšek nám nadělil zábavu na večer v podobě 2000 puzzle..proč ty černobílé fotky jsou prostě hezčí?:(


To budou dlouhé večery...


Z Emilky se ten večer stala doktorka a své nové role se ihned zhostila velice zodpovědně :)
I když si tak říkám při pohledu na tu fotku, jestli si to neplete s kosmetičkou...




Krásný zbytek svátků všem a užívejte každý den:)

středa 14. prosince 2016

Předvánoční střípky...

Dnes jsem chtěla napsat úplně jiný článek, ale nakonec jsem se rozhodla trochu shrnout naše předvánoční přípravy. Když jsem bývala ještě svobodná mojí hlavní náplní bylo kdy a kde budu kalit. Při založení vlastní domácnosti jsem začala strojit stromeček a kalilo se dál. Při příchodu dětí se mi začala hlava točit a myslím, že se stále nezastavila. Kalení je tabu a pocit kocoviny by mě asi odstavil na týdny... Každý rok si uvědomuji, že jsem zase začala pozdě a beru si z toho ponaučení do příště. To co bych chtěla zvládnout možná docílím tak za 10let, ale uvědomuji si, že hlavním kouzlem Vánoc je především POHODA, a vše ostatní jde stranou. Proto předvánoční úklid se u nás nekoná (uklízí se celý rok, tak proč bych to měla hrotit právě na Vánoce), pečeme dle chuti a pokaždé děláme zrovna to, co se nám chce a na co máme náladu.



Letošní pečení perníčků mě nadchlo. Z Emči od minulého roku vyrostl kvalitní pečící parťák, který jsi dokáže těsto vyválet, vykrojit  i ozdobit. Překvapilo mě, že její pozornost se vytratila až v době úklidu, ale je spíše možné, že to byla trochu taktika..


Pohoda při pečení nesmí chybět, proto aromalampa a koledy jsou nedílnou součástí.


Vše kolem je krásné, ale tohle je realita při pečení s dětmi...


Pro zasmání a všem, kteří mají rádi krásné fotky spojené se vzpomínkou...
Byli u nás čerti...hrozně velký a pekelní, i přes tu fotku z nich jde strach. No takhle to hold dopadne, když se foťáku ujme tatínek...čerty si letos do albumu nedáme..


 Ještě že Alinka má na všechno kolem Vánoc jasnou odpověď...


Zvládly jsme výzdobu oken. Tyhle domečky jsem měla vyhlídnuté už minulý rok, ale hold na ně nezbyl prostor. Přišel na ně čas až letos. Šablony jsem si stáhla tu . Jsou vystřižené pouze z papíru a nalepené na okno. Lepila jsem izolepou, ale myslím, že to zrovna není vhodná volba. Pokud někdo máte lepší nápad, ráda uvítám. I tak se nám to líbí, že si asi ještě uděláme jedno okno.










Emilka přispěla se svojí verzí hvězdiček. Máme jen dvě, pak už jí to přestalo bavit. Ještě že se nevrhla na domečky, to nevím, jak by dopadlo...ale i tak, by své čestné místo na okně měli:)

Úžívejte předvánoční pohody bez spěchu a hromady povinností, co se ještě musí stihnout. Dělejte co zrovna chcete a na co máte společně náladu...vždyť o tom jsou Vánoce..BÝT SPOLU!

čtvrtek 8. prosince 2016

Má cesta k focení...

Bude tomu rok, co mě Ježíšek vyslyšel a splnil mi jedno s mých největších přání. Dostala jsem foťák dle svých představ a k tomu několik objektivů. Radost, kterou jsem měla, byla nepopsatelná, ale také jsem věděla, že přede mnou stojí velká výzva: Naučit se fotit, přeci na automat fotit nemůžu a ani nechci, to jsem věděla hned! 

Nastalo několik dlouhých večerů, které jsem do půlnoci strávila na internetu. Studovala jsem, jak nejlépe začít, a za menší poplatek si stáhla Ebook od Lenky Dolečkové: Návod pro skvělou fotografii. Čtení to bylo určitě zajímavé, krásně a jednoduše popsané. Hlavní věcí, kterou jsem si odnesla a kterou jsem se ještě doposud nenaučila, je nedělat velké množství fotek, jež se dlouho zpracovávají, spíše se zaměřit a uspořádat, co chci vyfotit-vyjádřit, postavit správnou kompozici a udělat raději méně, ale za to kvalitních fotek. 
Dále jsem absolvovala kurz v Praze, který jsem v rámci koupi foťáku měla zdarma. Je pravdou, že se spíše jednalo o technickou část a danému focení se z celého kurzu věnovalo tak 10 min, ale i to mi mé obzory trochu rozšířilo. Jako totálnímu laikovi a hlavně "netechnické ženské" se trochu rozsvítilo. 

Velká výzva ke mně přišla na začátku ledna, kdy můj kamarád, výborný fotograf Martin Hlaváček chystal uspořádat fotokurz pro začátečníky. Jasně že jsem vyhrkla "ANO". V té euforii jsem však při pohledu na své rostoucí břicho ale dlouho nebyla. Kurz totiž probíhal v období, kdy jsem měla rodit … Naštěstí tu byl Lukáš, který jasně řekl: "TO ZVLÁDNEME!". Kurz jsem s pupkem začala, bez pupku dokončila, pouze jsem si odskočila odrodit.
Musím složit poklonu Martinovi, který s námi měl neskutečnou trpělivost. Pro nás, samé ženy, měl speciální cit a dokázal nám vše vysvětlit tak, abychom pochopily. Kurz můžu jen a jen doporučit všem začínajícím amatérům, jako jsem já. 
Po nějaké době se mě Lukáš zeptat: Tak co, už umíš fotit? A moje odpověď: Víš, dalo mi to především zjištění, kolik toho ještě neumím". Co všechno stojí za krásnou fotkou! FOTIT se člověk nenaučí s několika vědomostmi, je to běh na dlouho trať, celoživotní koníček, ve kterém se chci stále zdokonalovat a učit se něčemu novému.

Mám ráda, když fotka vyjadřuje cit, náladu nebo třeba důležitý zlomek vašeho života, který si chcete zachovat v paměti. Nerada fotím rovně a zbožňuji černobílé fotky, které u mě vyvolají pocit věčnosti. Pár fotek z minulého roku,které ve mně právě toto probouzí, jsem vybrala…






















Zdar dalším foto-zítřkům...