!!!SOUTĚŽ!!!

Možná proto, že chci někomu udělat radost...

Možná proto, že článek o věncích byl jeden z mých nejčtenějších...

Možná proto, že je to pro mě další výzva...

Možná, možná, možná už toho možná bylo dost..Je tu pro Vás soutěž a to je fakt, tak neváhej a pojď s chutí hrát.  Možná právě ty budeš ten výherce, kam zavítají moje věnce. (rýmování mi nikdy moc nešlo...)



Ráda soutěžím a ještě raději vyhrávám. Bohužel těch výher, přeci jen nebylo tolik. Jako dnes si pamatuji jednu ze svých největších a nejvíce nepravděpodobných výher. :) Přesuneme se do doby před mnoha lety, dvěma dětmi do skoro studenských času, kdy jsem ještě napůl bydlela v Brně. Víkendy jsme s Lukášem trávili benděním do rána a někdy jsme víkendové dopoledne střízlivěli v Tipsportu a zkoušeli štěstí ve sportovních utkání. Každý měl jinou taktiku. Zatímco Lukáš, který sport sledoval a měl přehled, šel na jistotu a já jsem byla pravý opak. Vždy jsem vsázela za 20,- tak cca 5 kurzů na týmy s krásným názvem či velkým kurzem a snila jsem, jak za 20,- vyhraji balík peněz. Jednoho dne, jsem měla pocit, že musím vsadit 40,-...Ještě teď jsi pamatuji, jak jsem vsadila na nějaký tým Janov, který mě hned upoutal názvem. Lukáš se mě vždy lehce pousmál, někdy kroutil očima, ale byl rád, že jsem spokojená a respektovat můj systém hry. Někdy se i nejvíce nepravděpodobná výhra stává skutečností a já za svých 40,- vyhrála 3.500,-. Ještě teď jsi pamatuji tu hrůzu v očích, kdy jsem si šla pro výhru a klepaly se mi kolena. Ten strach, že mě někdo okrade a já si výhru nestihnu užít. Neokradl a ani nevím za co jsme ten balík utratili, ale ten den se ze mě stal odborník v sázení a u Lukáše jsem si vysloužila řádné uznání a respekt. (v té době to vsázení bral dost vážně...)To byly časy....

A já se ptám:

Jaká byla Vaše nejvíce nepravděpodobná výhra popřípadě jaká výhra Vám utkvěla v paměti ?

Odpovědi, barvu věnce, jméno a mail, kam Vás mohu kontaktovat pište do komentářů

A o co se hraje:

O věnec v barevné kombinaci, kterou  si sami vyberete.

Vaše odpovědi posílejte do pátku 3.2. do 18 hod. a následně moje asistentka vylosuje jednoho náhodného výherce, kterého večer uveřejním.

Tak zlomte vaz, těším se na Vás.

Níže zasílám pro inspiraci věnce, které jsem dělala, ale není problém si vybrat barvu jinou.

Více fotek těchto věnců, si můžete prohlédnout v mém článku tady

Patchworková deka jednodušeji...

Po delší době jsem se vrhla na deku. Premiéru jsem měla s materiálem minky a musím říci, že mě mile překvapil. Netřepí se, neklouzá a hlavně hezky vypadá. :)
Miluji Patchworkové deky, ale bohužel není tolik volného času a klidu, kolik si tato krásná práce vyžaduje. Proto je potřeba si to trochu zjednodušit. Sepsala jsem krátce postup práce a třeba někomu poslouží jako inspirace.

Látky jsem kupovala zde:

• MINKY - látka je od de-park, na stránkách naleznete spoustu krásy a těžko se odchází s prázdnou
• VATELÍN - obchod Vesna
• ŠEDÁ PATCHWORKOVÁ LÁTKA - kupovaný v Aromis obchodě ve Staré Pace, mají stránky zde
• ŠEDÁ LÁTKA (na oblemování) - také z Aromisu

Pomůcky:

• látky a vatelín 
• patchworková podložka, pravítko, řezák (není nutné, ale práce je o to jednodušší)
• špendlíky
• nůžky
• nit

Všechny tři materiály jsem ustřihla na rozměr 80x80 cm a přišpendlila k sobě, aby látky neklouzaly.

Začala jsem prošívat kostky uprostřed a postupně obšívala okolo, abych zamezila pohnutí - zkrabacení látky.

Ach jo, ta matika nikdy nebyla moje silná stránka. Přebytky jsem pomocí pravítka a řezáku srovnala.

Nařezala jsem lem široký 10 cm, který jsem přehnula a šila podle tohoto návodu.
Asistentka to už nevydržela a přidala packy k dílu.

A konečné dílo dopadlo takto. Do příště trochu lépe zvládnout lem deky a bude to hned o něco lepší. Snad i tak udělá radost tomu, komu je určená :)

Pro inspiraci ještě jedna deka, kterou jsem dělala již před několika lety. Vlastně to byla moje první. Je vůbec možné, že byla Emilka takhle malá...

Další milník za námi...

Dětské sportovní milníky...Jak krásné je být jejich součástí. Sledovat první pády, pokroky a úsměvy nadšených dětí.
Nečekali jsme nějaké úspěchy a bylo nám jasné, že je ještě na zimní sporty u Emilky trochu brzy. Hlavním cílem bylo sporty představit, motivovat, dát možnost prozkoumat terén a pomůcky potřebné k výkonu. Jelikož byla nadšená a s chutí to chtěla vyzkoušet, nebylo na co čekat. Už k narozeninám dostala  Emča jednoduché brusle, které se navlékají na botu a hned by nejraději bruslila doma. Zvolili jsme tento typ bruslí, které se nám na první bruslení zdály ideální. Kupovali jsme tady. Jediné na co moc nejsou brusle připravené jsou barefootová obuv - jedny nám tam nešly dostat:(.
Jako terén dění jsme zvolili zimní stadion v Nové Pace a s nejistotou co nás bude čekat jsme vyjeli vstříc novým zážitkům. Vydržela 5 min s úsměvem a potom z jejich úst jasně zaznělo: "Už nechci". Nadechla se, vydechla...napila...my se psychicky připravili na odjezd domů a najednou. " Já chci ještě", a opět vyjela. Nakonec jsme vydrželi přes půl hodiny na ledě a víc jak Emča byl hotový statečně uřícený tatínek, který jí stále držel a zvedal z ledu.

Brusle by byly úspěšně za námi, následovalo to těžší: "Lyžování". Při bruslení se nám hned zalíbila dětská školička lyžování, která je hned vedle zimního stadionu. Cena jedné hodiny je 350,- / + 100,- za kompletní výbavu. Ze začátku jsme trochu váhali jestli to má vůbec význam, ale jelikož se ani jeden na učení lyžování netroufáme (a poklonu všem rodičům, kteří to zvládnou), rozhodli jsme se školičku zkusit. V sobotu dopoledne jsem Emču vyvezla na zkoušku a hlavně z recese na mých dětských prvních lyžích. Popojely jsem nebo spíše popošly svých prvním 10 m v životě. Trénink jsme tedy absolvovaly a druhý den se mohlo vyjet. Bohužel jsem nemohla být u toho velkého dne součástí (stále ještě máme doma jednoho maroda), ale jak se následně ukázalo, bylo to ku prospěchu. Emča  poprvé zdolala 45 min. prvního tréninku za doprovodu moc šikovné a ochotné instruktorky. Pro lepší soustředěnost  a spolupráci se nám osvědčilo, když nechal Lukáš Emču s instruktorkou samotnou a zatím si skočil na kávu, kde tajně pokukoval. Po domluvě, zda to má ještě význam nám bylo doporučeno v lekcích pokračovat. Emča má v nohách sílu a stabilitu, což je pro začátek důležité. Proč tedy ne, příští týden razíme znovu. Domů mi přijel šťastný skoro lyžař, plný dojmů z nových zážitků. Seznámení se zimními radosti je úspěšně za námi, jen aby nám to nadšení dlouho vydrželo:).....

A jak to máte s prvními začátky u dětí Vy?...

Na závěr záznam z jedné naší první jízdy z maxi kopce...:)

Malujeme hrneček...

Školka je fajn, ale nese s sebou i nějaká úskalí jako je větší pravděpodobnost nemocí..Minulý týden to padalo na Emilku,  ale stačily tři dny a naše rýmou pohlcená dračice, byla zase jako rybička. Jelikož jsou holky stále spolu a jsem toho názoru, že nemá význam zakazovat Emilce kontakt s Alinkou, bylo mi tak trochu jasné, že nás to taky potká. A také, že potkalo...přece nás to nemine...
Takže mám doma dalšího maroda. Dokud měla jen trochu rýmu, tak to šlo. Bohužel se k tomu od včera přidala i horečka, kašel a rýma je horší. Ten pocit, kdy držíte rozpálené dítě, a přejete si, aby jste měla moc a vysála tu horkost, zná asi každá máma. I když ji lituji a přeji si, aby byla zase zdravá, na druhou stranu si uvědomuji, jak důležitá je horečka pro vytvoření imunity a tělo to do budoucna hodně posílí. Jen je to prostě těžké...


S Aidou nás dnes nabilo alespoň to každodenní krásné vycházející slunce..

Snažíme se alespoň trochu naše dny zpestřit, když nemůžeme ven do té krásy. S Emilkou jsme se včera pustily do malování hrnečku, který dostala od Ježíška. Sice se měly vymalovat zvířátka tam nakreslená, ale Emča to vzala po svém. Kdyby jí to alespoň trochu déle zabavilo. Vybarveno bylo na to tata. Spíše než dílo, tak déle trvala příprava a úklid samotný. No ale hlavně, že nám to udělalo radost. :) Hrneček se dle návodu pak už jen peče v troubě po dobu 10 min / 180°C pro zafixování barvy. Dnes až přijde Emilka ze školky bude na ní čekat teplý čajík v novém hrnečku.

 A samotná práce dopadla divoce, jako naše Emilka...

Emča to vzala důkladně a přetřela i cedulku, na kterou mamka zapomněla...

Ve volných chvílích šiji, tvořím, vymýšlím a možná již o víkendu jsem zvládnu něco nového přihodit.  A chystám jedno překvapení....SOUTĚŽ!!...aby jste se měli na co těšit :)....Snad nás brzy nemoc opustí a bude u nás zase o trochu veseleji. 

Šaty trochu jinak...

Tyhle šatky jsem v těhotenství našla v jednom bazaru a jelikož byly materiálově příjemné a postupně se mnou rostly, zamilovala jsem se na první pohled. Ráda je nosím ještě teď, ale pravdou je, že už nějaký čas jsem je chtěla trochu vyšperkovat. Chyběla mi jen odvaha a nápad co s nimi. Až do doby, kdy se mi objevil flek, který nešel vyprat. Nebyl čas na rozmyšlenou, muselo se jednat rychle a akce " kulový blesk" začala. 

Pomocí barev na textil a mojí dvorní designérky se mohlo začít. 

pomůcky: 

• barva na textil( já zakoupila v OBI značku Textil Art (jde dobře omýt mýdlem, pokud se dítě zašpiní)
• štětec
• karton pod látku, aby se nepropila barva
• pokud necháte tvořit své děti, tak doporučuji ochranou zástěrku, my máme tuto
• látku nebo oblečení, na které chcete tvořit
• žehličku na přežehlení
• a dobrou náladu, aby šlo dílo samo:)

Před

Po vložení kartonu do šatů a přípravy kreslící plochy se mohlo začít. Nechala jsem Emilku tvořit dle své vlastní fantazie, jen jsem pomáhala při obkreslení její ruky, což si přála. Pro tvorbu jsem vybrala černou barvou a nenápadně jsem jí ukázala flek, který by potřeboval trochu zamaskovat:). Maluje ráda, tak šla práce od ruky. Po dokončení je důležité nechat látku uschnout a pořádně zažehlit, což je pro zafixování barvy nezbytné. 

Po

Naši odpolední chvilku budu mít díky šatům stále na očích a vždy když si je obleču uvidím ten rozzářený obličej Emilky, která říká: " Mami, to jsem dělala JÁ". 

Tak zase příště Janča:)

Zimní nespavost..

Bylo -20°C a já měla hroznou noc, kdy jsem skoro nespala. Ráno jsem věděla, že jediná vzpruha pro mě bude procházka a tak jsem se vzchopila a vyrazila. Přišla jsem neuvěřitelně nabitá, plná síly. Kdo by také nebyl, když se člověk pořádně kouká na tu krásu, která je kolem nás...